„Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí!“ Jakub 5:13
Je úžasné, jak dlouho něco trpíme, než se rozhodneme za to modlit. Autor jedné písně říká: „Často o mír přicházíme, trápíce tak duši svou, v modlitbě že nespěcháme se vším k Pánu s důvěrou.“ Stěžujeme si nejprve přátelům. Divíme se, proč Bůh s onou věcí nic neudělá. Potýkáme se s tím ve svých myšlenkách, ale nevyužijeme možnosti nejjednoduššího řešení, které existuje – modlitby.
Charles Spurgeon napsal: „Touhu po společenství s Bohem posiluje to, když selžou všechny jiné zdroje útěchy.“ Všichni se proviňujeme tím, že modlitbu považujeme za poslední zoufalou snahu. Jestliže například říkáš „nic jiného nepomáhá, asi bych se za to měl modlit“, uvědomuješ si, co tím o sobě vyjadřuješ? Říkáš tím, že ve skutečnosti moc modlitby nechápeš nebo v ni nevěříš, jak bys měl. Trápíš se starostmi, kterými nemusíš, život je těžší, než musí být, protože si neuvědomuješ, jak je modlitba mocná. Kdyby sis to uvědomoval, modlil by ses za všechno – nebyla by to pro tebe poslední záchrana, ale první reakce.
Bible říká: „Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí!“ (Jakub 5:13). Jestliže máš problém, modli se. Když tě někdo zraňuje, modli se. Jsi-li nemocný, modli se. Když bys to nejraději vzdal, modli se. Když trpí někdo, koho máš rád, modli se. Když ztrácíš odvahu, modli se. Když nevíš, co dál, modli se. Ježíš, který se modlíval brzy ráno i pozdě v noci, řekl: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24).