„Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě.“ Žalm 68:20
Vypráví se příběh o dvanáctiletém chlapci, který nikdy v životě nepromluvil ani slovo. Jeho rodiče si tedy mysleli, že neumí mluvit. Jednoho dne před něj maminka postavila misku s polévkou. On z ní ochutnal lžičku, odstrčil ji a řekl: „To je hrozné, to nebudu jíst!“ Rodina byla nadšena. Otec řekl: „Proč jsi nám dosud nikdy nic neřekl?“ Chlapec odpověděl: „Protože do teď bylo vždy všechno v pořádku.“
Někteří z nás promluví poprvé až tehdy, když si na něco stěžují. Možná řekneš: „Ale já nemám za co být vděčný!“ Opravdu? Spal jsi dnes v noci osm hodin? Miliony lidí, kteří nemohou spát, by si to s tebou rády vyměnily. Pokud máš práci, střechu nad hlavou a třikrát denně slušné jídlo, miliony nezaměstnaných by rády měly tvoje problémy. Pokud jsi mohl dnes ráno vstát z postele a bez bolesti projít dnešním dnem, máš požehnání v podobě zdraví. Bez něho by sis teprve měl nač stěžovat!
A co tvoje spasení? Jak bys je ocenil? Máš odpuštěné hříchy, prožíváš pokoj s Bohem a až umřeš, máš v nebi domov. Jistě, všichni z nás procházíme zkouškami a těžkými obdobími, ale neurážej Boha a nepodceňuj jeho požehnání řečmi, že nemáš nic, za co bys mohl být vděčný. Je na čase, aby sis začal říkat totéž co David: „Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě.“ (Žalm 68:20).