„Kdo jsem já … že jsi mě přivedl až sem?“ 2. Samuelova 7:18, ČSP
Jeden člen britského parlamentu vzal s sebou malou dcerušku a spolu navštívili chrám Westminster Abbey. Když stála a dívala se na velebné sloupořadí, tatínek se jí zeptal: „Na co myslíš, zlatíčko?“ S dětinskou otevřeností odpověděla: „No, myslím na to, jak doma vypadáš velký, tati, a jak jsi tady malý.“
Boží přítomnost nás určitým způsobem pokořuje. David ve Starém zákoně vešel před Hospodina, posadil se tam a řekl: „Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?“ (2. Samuelova 7:18, ČSP).
Bible je plná příkladů lidí, kteří se před Bohem pokořovali. Matouš se o sobě ve svém evangeliu zmiňuje jen dvakrát a pokaždé se označuje za výběrčího daní. Jan ve svém evangeliu své jméno dokonce ani neuvádí. „Jan“, o kterém je řeč v jeho evangeliu, označuje vždy Jana Křtitele. Autor Jan o sobě mluví prostě jako o „jiném učedníku“ nebo jako o „učedníku, kterého miloval Ježíš“. Lukáš napsal dvě nejdůležitější knihy v celé Bibli a své jméno nikde neuvádí. A Pavel, nejplodnější autor Bible, o sobě píše jako o „bláznovi“ (viz 2. Korintským 12:11, B21). Říká o sobě, že je „nejmenší z apoštolů“ (viz 1. Korintským 15:9) a později „… nejmenšímu ze všech bratří…“ (Efezským 3:8). Současně s tím, jak Pavel stárnul, jeho ego se zmenšovalo a v jedné ze svých posledních epištol o sobě říká, že je první z hříšníků (viz 1. Timoteovi 1:15). O svém vítězství nad Goliášem nenapsal král David žádný žalm, ale napsal žalm pokání, kde vyznává svůj hřích s Bat-šebou (viz Žalm 51). Buď vždy pokorný!