„Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.“ Matouš 18:15
Jedna učitelka nedělní školy vysvětlovala dětem přikázání „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“ (2. Mojžíšova 20:12). Potom se svých šestiletých žáků zeptala: „Napadá vás jiné přikázání, které nás učí, jak máme jednat se svými bratry a sestrami?“ Jeden malý chlapec bez zaváhání odpověděl: „Nezabiješ“ (2. Mojžíšova 20:13).
Proč Ježíši tak velmi záleželo na smíření mezi bratry a sestrami ve víře? Proč nám nedovolil, abychom nechávali své spory mezi sebou přikrýt časem? Považoval to dokonce za natolik důležité, že nám dal třístupňový návod, jak máme jednat:
1) Běž za tím člověkem osobně.
2) Vezmi dva nebo tři další, aby mohli potvrdit, co bylo řečeno.
3) Pokud první dva kroky nepovedou ke smíření, přednes problém vedoucím církve.
Nicméně pokud budeš v Písmu číst tyto verše a nebudeš číst také ty, které následují, unikne ti smysl, který tím Ježíš sledoval. Řekl: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18:19–20). Když usilujeme o smíření a dospějeme k jednotě, stanou se dvě úžasné věci: a) můžeme se s důvěrou modlit a dosáhnout výsledků, které potřebujeme; b) budeme se radovat z nepomíjejícího Božího pokoje a Boží přítomnosti, což není možné, když záležitost zůstane nevyřešena. Proto, jestli chceš chodit v Božím požehnání, usiluj o smíření.