„Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.“ Matouš 12:20
Když zemře blízký člověk na nějakou nemoc, při nehodě, násilnou smrtí nebo pokročilým věkem, označují psychologičtí poradci zármutek, kterým procházíme, jako „nekomplikovaný“ nebo „prostý“. Když ale někdo spáchá sebevraždu, náš zotavovací proces je „komplikovaný“, obtížný a nese s sebou mnoho nezodpovězených otázek. Prožíváme pocit viny, dokonce i zlost. „Nebyl jsem tam, když mě potřeboval! Měl jsem udělat víc! Mohl jsem tomu svou pomocí zabránit! Jak nám to mohl udělat? Byl naprosto sobecký! Nemyslel na druhé, jenom na sebe!“ Tyto pocity přetrvávají dlouhou dobu a k jejich rozptýlení je zapotřebí Boží milosti. Biblické odpovědi na následující často kladené otázky mohou přátelům a rodinám sebevrahů pomoci vyrovnat se s žalem.
Je sebevražda vraždou? Písmo nikde nepřirovnává sebevraždu k vraždě. Podle Bible je vražda skutkem spáchaným na druhé osobě. Co si Bůh myslí o lidech, kteří spáchali sebevraždu? Ačkoliv se o Bohu nedá říct, že by sebevraždu schvaloval, nikdo jiný nerozumí zoufalství, které někoho dožene k útěku z nesnesitelného utrpení, lépe než on. Ve chvílích, kdy jsme na úplném dně, nezapírá náš Otec svůj soucit s námi. „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství“ (Matouš 12:20).
Jsou sebevrazi spasení nebo zatracení? Bible říká:
1) Existuje jen jeden „neodpustitelný hřích“ (viz Matouš 12:31–32) a sebevražda to není!
2) „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:38–39). Dokonce ani sebevražda nemůže uhasit Boží lásku nebo zrušit spasení, k němuž nás Bůh svou láskou vykoupil!