„Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě…“ 1. Korintským 4:3
Pavel napsal: „Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě … neboť mým soudcem je Pán“ (1. Korintským 4:3–4). Umíš si představit, že bys mohl říct, že ti „pramálo záleží“ na kritice? Nebo že bys byl osvobozen od potřeby zapůsobit na lidi; že by tvoje sebevědomí už nebylo závislé na tom, jestli si někdo všiml, jak jsi úspěšný, inteligentní nebo atraktivní? Pomysli, jaké by to bylo cítit skutečnou lásku k těm, kdo tě odmítají. Je něco takového vůbec možné? S Boží pomocí ano!
Jeden pastor řekl: „Před lety jsem chtěl vést určitou službu. Když mě nevybrali, rozzlobilo mě to. Samozřejmě jsem to ale nedal najevo. To neznamená, že bych nemiloval Boha; jen jsem chtěl sloužit víc sobě než jemu! Tím, že Bůh řekl ‚ne‘, opravil můj postoj, který by zničil každou mou opravdovou službu v budoucnosti. Když reprezentuješ Boha na viditelném místě, je skoro nemožné, aby někdo zjistil, že jsi falešný – kromě Boha.“
Slyšel jsi někdy o „závislosti na dobrém dojmu“? K jejím příznakům patří strach, co si o tobě druzí myslí; jsi snadno zranitelný tím, co o tobě lidé říkají; máš neodbytný pocit, že nejsi dost dobrý; neustále se snažíš učinit dojem na důležité osoby. A stejně jako všichni závislí, půjdeš jakkoliv daleko pro svou „dávku drogy“. Jeden autor napsal: „Mnoho mých každodenních starostí naznačuje, jako bych patřil víc světu než Bohu. Každá malá kritika mě rozčílí … každá malá chvála mi pozvedne ducha. Jsem jako malý člun na moři, vydaný zcela na milost a nemilost vln.“ Není tohle problém, za který se potřebuješ dnes modlit?