„Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy…“ Žalm 119:18
Jednou se Elíša a jeho sluha probudili a zjistili, že jsou obklopeni nepřátelským vojskem. Sluha zpanikařil: „‚Běda, můj pane, co teď budeme dělat?‘ … Potom se Elíša modlil: ‚Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!‘ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši“ (2. Královská 6:15–17).
Kleofáš a jeho společník šli domů do Emaus a měli zlomené srdce, protože Ježíš, v nějž doufali, byl ukřižován a pohřben. Náhle se k nim přidal nějaký cizinec a oni ho po příchodu domů pozvali, aby zůstal na večeři. Když se pak modlil a pronesl požehnání nad jídlem, otevřely se jim oči a oni poznali, že cizincem není nikdo jiný než samotný Ježíš (viz Lukáš 24:13–35).
Jeden muž seděl v dělnickém vlaku, nepřetržitě hleděl z okna a říkal: „Úžasné, prostě úžasné!“ Na co se díval? Za okny vlaku byly zdevastované obytné domy a odpadky přetékající na chodníky. Když ho paní, která seděla vedle něho, slyšela počtvrté nebo popáté vyslovit „úžasné“, poznamenala: „Mně to moc úžasné nepřipadá.“ Ten muž na to odpověděl: „Já jsem byl posledních třicet let slepý. Ale díky zručnosti chirurga, šlechetnému dárci a transplantaci rohovky jsem dostal dvě nové oči. Pro mne je úžasné všechno, co vidím.“
Reptání ti zastiňuje Boží požehnání, vděčnost ti naopak otvírá oči, aby ses z něj mohl těšit. Takže požádej Pána, aby ti otevřel oči pro všechny „úžasné věci“, které tě obklopují.