„Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci…“ Žalm 34:19
Jedna žena řekla: „Netušila jsem, že pochovat blízkého znamená prožít tolik věcí ‚poprvé‘. První noc sama, první cesta do sboru sama, první výročí, co jsem sama. A když jsem si pomyslela, že už nemůže být hůř, chystala jsem se na dovolenou sama – dala bych všechno, kdybych nemusela.“ V takových chvílích se můžeme postavit na zaslíbení: „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci…“ (Žalm 34:19). Nabízí nám útěchu svou přítomností a svým slovem, podporu milujících přátel a rodiny a navíc dává čas, který pomáhá léčit.
Něco také můžeš udělat sám:
1) Čerpej z Boží síly. Smutek je fyzicky a emocionálně vyčerpávající. Pros tedy Boha, aby tě chránil, když tě zmáhá smutek, a aby tě posílil, když se cítíš slabý. „Unavenému dává sílu … ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly…“ (Izajáš 40:29–31, ČSP).
2) Měj přiměřené představy o tom, co zvládneš. Zpočátku toho od sebe neočekávej mnoho. Jednej sám se sebou tak, jak bys jednal se svým nejlepším přítelem, buď laskavý, ohleduplný a dbej o sebe.
3) Snaž se plánovat budoucnost. Máš-li po někom smutek, pak se nedá říct, že je správné nebo špatné, když jdeš na takové události jako narozeniny, výročí nebo svátek. Někteří lidé začnou dělat něco úplně jiného, místo aby se snažili zachovávat staré tradice, které by jim připomínaly ztrátu. Dělej to, co cítíš, že je pro tebe nejlepší.
4) Umožni druhým, aby ti pomáhali. Jít sám obvykle znamená nejít nikam. Jdi vstříc svým přátelům a milým. Popros je, aby se s tebou a za tebe modlili. Nezapomeň, že ostatní třeba ani neví, co potřebuješ, dokud jim to neřekneš.