„Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti.“ Přísloví 14:12, ČSP
Představ si dlouhou tmavou chodbu s několika dveřmi po obou stranách. Na každých je napsáno označení různých závislostí jako alkohol, tabák, drogy, pornografie, gamblerství atd. Tvoje dospívající dcera či syn musí při své cestě do dospělosti projít touto chodbou a budou vystaveni velkému pokušení dveře otevírat.
Zevnitř slyší rytmus hudby a chraplavý smích přátel. Jsou vystaveni obrovskému tlaku. A je velmi těžké přesvědčit mladého člověka, který má rád legraci, že by měl zůstat v tmavé chodbě, která se zdá tak nudná a trapná. Jaké neštěstí, že určité procento lidí, kteří otevřou jedny nebo několikery dveře, nastupuje na cestu bolesti. Je-li člověk náchylný – a to nikdo neví dopředu – stačí jen pootevření dveří o pár centimetrů a vyskočí nestvůra, vyběhne a chňapne po něm. Někteří zůstanou v jejích spárech do konce života. Pokud mluvíš s člověkem o jeho závislosti, zjistíš, že to pravděpodobně začalo náhodně – vůbec se nezdálo, že se život změní v tragédii. Všichni začali tím, že otevřeli dveře. Šalomoun to podtrhuje na dvou místech:
1) „Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! Kdyby tě přemlouvali: ‚Pojď s námi …‘ nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky…“ (Přísloví 1:10–15).
2) „Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti“ (Přísloví 14:12, ČSP).