„Nebuď snadno popudlivý k hněvu…“ Kazatel 7:9, B21
Výbuchy hněvu jsou destruktivní ve všech vztazích, zvlášť v rodině. Vůči hněvu rodičů jsou nejzranitelnější děti. Odrážejí chování svých rodičů. Budoucnost svých dětí utváříme svými slovy, chováním i postoji. A pokud vyrůstaly v rodině, kde se hodně křičelo, budou jednat podobně. Takové tvoje počínání vychovává děti k tomu, aby byly hysterické a agresivní. Zanedlouho budou všichni přecitlivělí, neudrží svůj hněv na uzdě a budou dorážet na druhé. Jestliže často vybuchuješ vzteky, jednáš na základě sobecké potřeby dostat, co chceš, kdy chceš a způsobem, jak chceš.
Kvůli tvé rodině tě prosím, začni se chovat jako dospělý, ovládej se. „… vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení“ (Židům 6:12). Všimni si, že potřebuješ víru a trpělivost. Asi nedokážeš ovládat a naplánovat vše, co tě v životě potká, ale určitě můžeš ovládat své reakce. Ať je to hněv, který si tvůj otec přinese z práce nebo hněv ženy vůči manželovi, hrozí nebezpečí, že přinesou prokletí. Simeon a Lévi chovali ve svém srdci hněv a stali se z nich zlí a mstiví vrazi. Proto na ně přišlo prokletí a hněv se přenášel z generace na generaci (viz 1. Mojžíšova 49).
Prolom prokletí tím, že odoláš pokušení, v němž hněv chce ovládnout tvé chování. Jakub říká: „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“ (Jakub 1:19–20).