„… ústa mluví, čím srdce přetéká.“ Lukáš 6:45

Když se uchyluješ ke klení, potvrzuješ pravdu Božího slova: „… ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě“ (Jakub 3:8–9). Nepatří se, aby vykoupené Boží dítě takto nadávalo! Proč tak tedy mluvíme?
1) Chybí nám vhodný slovník, jak se vyjádřit a myslíme si, že proto, abychom svým slovům dali váhu, musíme mluvit hrubě.
2) Ke klení se uchylujeme proto, abychom ulevili svému zklamání v dané situaci.
Ať je to jakkoli, vytvořili jsme si nepěkný způsob, jak vyjadřovat svou nelibost, a potřebujeme se ho zbavit. Ježíš řekl: „Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká“ (Lukáš 6:45). Když uznáme, že hrubá mluva vychází z našeho srdce, pomůže nám to, abychom si už nemysleli, že nám takové slovo jen „vyklouzlo“ z úst. Ve skutečnosti vyklouzlo z našeho srdce! Jestliže máš sklony mluvit hrubě, věnuj více prostoru pro čas s Bohem a pros ho, aby vyčistil tvé srdce i tvá ústa. Slova jsou jen projevem myšlenek. Pros ho tedy, aby ti pomohl myšlenkově se ukáznit, aby vždy včas zarazil hrubé myšlenky, abys místo toho říkal slova, která přinášejí život tvé nejvnitřnější bytosti i lidem kolem tebe (viz 2. Korintským 10:5). Jakub píše: „Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji“ (Jakub 3:10).