„… jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.“ Žalm 102:8
Cítíš se neschopný pro práci, kterou ti Bůh svěřil? Myslíš, že si nevybral správně? Mnoho hrdinů v Písmu se cítilo stejně. David, jehož žalmy jsou povzbuzením pro miliony, muž podle Božího srdce, naříká: „… jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo“ (Žalm 102:8). Je těžké si představit nenápadnější ptáče, než je vrabec, a přece o něm Ježíš říká: „A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce“ (Matouš 10:29).
Jeden spisovatel píše: „V našem neosobním světě je tak snadné někoho podcenit. Když se mi zdá, že je kolem mě tolik schopnějších, obdarovanějších, úspěšnějších a důležitějších lidí, kdo jsem já, abych si myslel, že znamenám něco důležitého? Neuspokojí vás, že Martin Luther King, Walt Disney, Winston Churchil, Irving Berlin, Abraham Lincoln, Charles Wesley i matka Tereza se cítili podobně? … Kolik lidí pomohlo oloupenému na cestě do Jericha? Kolik lidí bylo vybráno, aby šli k faraónovi a vyvedli Izrael z Egypta? O kolik ztracených ovcí se pastýř postaral? Kolik lidí Bůh použil k přípravě cesty pro Mesiáše? Vždy jen jednoho!
Před staletími si Ester myslela, že nic nezmůže. Byla to židovská manželka perského krále, vtažená do katastrofálního rozhodnutí, které by Židy vyhladilo. Stejně jako každý, kdo stojí v mezeře, také Ester byla ochotna se dokonce obětovat, prohlásila: ‚… Mám-li zahynout, zahynu‘ (Ester 4:16).
Polož si dnes otázku: ‚Co bych měl udělat?‘ Můžeš něco změnit.“