„… cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.“        Matouš 25:45

Každá laskavost a soucit, které jsi projevil někomu v nouzi, stejně jako každá situace, kdy jsi zavíral oči před nouzí druhých, se ti přičte, až staneš před soudem (viz 2. Korintským 5:10). Ježíš bude vypočítávat jeden po druhém každý, i ten nejmenší skutek, který jsi vykonal pro zlepšení údělu jiného člověka.
Ve skutečnosti všechno, o čem se Ježíš zmínil, vypadá jako maličkosti: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou“ (Matouš 25:35–36). V období rané církve poznamenal církevní otec Jan Zlatoústý: „V těch slovech neslyšíme: ‚Byl jsem nemocen a uzdravili jste mne nebo byl jsem ve vězení a osvobodili jste mne.‘ Takže se přestaň vymlouvat: ‚Jak bych mohl uzdravit nemocného nebo vysvobodit někoho z otroctví?‘“
Ježíš řekl: „… byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou“ (Matouš 25:36). To jsou prosté skutky milosrdenství, a přece právě jimi sloužíme Ježíši. Je to ohromující pravda – když sloužíme potřebným lidem, sloužíme tím Kristu! Někteří z nich žijí v džunglích, kde je těžké je najít, a mají jména, která ani nedokážeš vyslovit; jiní si hrají v lepenkových slumech nebo prodávají sex na ulici. Někteří z nich si za své problémy mohou sami, jiní je zdědili po rodičích. Nemůžeš pomoci všem, ale některým z nich ano! A když to uděláš, budeš tím sloužit Ježíši. To je to, o čem s tebou bude Ježíš mluvit, až jednoho dne před ním staneš.