„… změním … pahorkatiny v rovinu.“ Izajáš 42:16
Všimni si, že:
1) Opustit svou zónu pohodlí není nikdy snadné. Mojžíš se asi nijak neradoval, když opouštěl přepych faraónova paláce nebo bezpečí své nové rodiny v Midjánu. Kdyby to byl ale neudělal, nenaplnil by Boží povolání. To, že se ti do něčeho nechce, neznamená, že bys to neměl udělat. Čím vyšší je úkol, tím větší oběť vyžaduje.
2) Až když opustíš zónu pohodlí, začne skutečný růst. Mojžíš čtyřicet let využíval vše, co mu Egypt mohl nabídnout. Nicméně teprve když Egypt opustil, začal se učit tomu, co je skutečně důležité – Božím záměrům. Dalších čtyřicet let na poušti pak trvalo, než zjistil, k čemu si jej Bůh chce použít – a během té doby jej Hospodin pokořil a přetvořil. Vyplývá z toho, že než se budeš moci vydat na cestu, musíš vyrůst!
3) Jestli zůstaneš v zóně pohodlí, připravíš se o své největší okamžiky a vzpomínky. Tvůj životní příběh píší rizika – ta, která jsi podstoupil, i ta, jimž ses vyhnul. Za dvacet let budeš víc zklamaný z rizik, která jsi odmítl, než z těch, která jsi přijal. Jestli chceš předejít budoucímu zklamání, musíš se dnes posunout do „zóny víry“. Můžeš namítnout, že spoustu věcí neznáš a nerozumíš jim. To může být pravda, je tu ale zaslíbení, na které se můžeš postavit: „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím“ (Izajáš 42:16). Potřebuješ snad ještě nějaké další ujištění?