„Když mé srdce zašeptalo: ‚Hledej Boha,‘ odvětila má celá bytost: ‚Hledám jej!‘“ Žalm 27:8, přel. z angl.
Jestliže denně trávíš hodiny sledováním televize a nenajdeš si pár minut na modlitbu a četbu Písma, máš problém s duchovním hladem – takový, jakému bys měl věnovat pozornost.
David Brainerd, misionář mezi americkými Indiány, si v osmnáctém století zapsal do deníku: „Ve velikém pokoji jsem se odebral na své obvyklé místo v ústraní. Dokázal jsem jen vydechnout svou touhu být ve všech věcech v dokonalé shodě s ním. Bůh byl tak vzácný, že mi celý svět se všemi jeho požitky připadal nekonečně odporný. Po přízni lidí jsem netoužil víc než po nějakých oblázcích. V poledne byla má touha po Bohu větší, než jakou jsem kdy v životě zakusil. Na svém místečku v ústraní jsem nedokázal dělat nic jiného, než ve sladkém pokoji svému drahému Pánu říkat, že netoužím po ničem jiném než po něm, po svatosti, že tyto touhy mi dal on a že jedině on mi může dát vše, po čem toužím. Nikdy jsem si nepřipadal tak oproštěný od sebe, tak zcela vydaný Bohu. Mé srdce bylo po většinu dne pohlceno v něm.“
Právě tak to prožil žalmista: „… na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl … Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště…“ (Žalm 73:25–28).
Sám můžeš posoudit, nakolik je tvůj duchovní hlad po Božích věcech velký.