„Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží.“ 1. Petrova 5:7, ČSP
Slovo „vrhnout“ je obrazem rybáře, který vrhá svou síť do moře, aby nalovil ryby. Ví, že kdyby síť nesl, nepodaří se mu nic chytit; musí ji odhodit.
Co si s sebou nosíš? Starou bolest? Starou zášť? Tajnou lásku k někomu, kdo už je dávno pryč? Odvrhni to! Obětuješ svou budoucnost něčemu, co nestojí za čas a energii. Proč by ti Bůh říkal, že máš být tak radikální? Protože mu na tobě záleží. Zatímco tobě záleží na takových věcech, jemu záleží na tobě. Je těžké dívat se na někoho, koho máš rád, jak se kroutí bolestí kvůli něčemu, co si neměl nakládat. Pro Boha není problém tě té věci zbavit; těžké je pro něj přimět tě, abys na ní přestal lpět. Tvůj Bůh, a ne ta věc, která tě trápí, ti dnes říká: „Odvrhni to!“
Satan je zloděj. Neochota odpustit je jednou z bran, kterými se dostává dovnitř, a ty jsi jediný, kdo tu bránu může zavřít. Až procitneš a uvědomíš si, kolik už ti toho ukradl, budeš mít sám na sebe zlost. Využij tu zlost, ať tě motivuje ke třem věcem:
1) Čiň pokání.
2) Pokud je to možné, zjednej nápravu.
3) Převezmi zodpovědnost za svůj život.
Jakmile to uděláš, zavři knihu na toto téma, raduj se z dobrodiní Boží milosti a už se k tomu nevracej. Rozpoznej, kdy něco zemřelo. Mrtvolu už ani sebevětší úsilí nevzkřísí; tak podepiš úmrtní list, pochovej minulost a jdi dál. To neznamená, že všechno opustíš; znamená to, že budeš šetřit síly pro věci, které za to stojí, pro věci, s nimiž můžeš udělat něco smysluplného.