„Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.“ Přísloví 29:11
Hněv je Bohem daná emoce, která ale má být tvým služebníkem, nikoliv pánem. Proto drž svou vznětlivost na uzdě. Kdykoliv jsi v pokušení podlehnout hněvu, zastav se a sám sobě polož dvě otázky:
1) Opravdu to stojí za můj hněv? Většinou pracuješ pouze s částečnou informací. Navíc pokud na někoho nahlížíš v kontextu jeho nejlepších stránek, většinou reaguješ jinak, než když se soustředíš na ty nejhorší.
2) Je tohle nejlepší způsob, místo a čas pro vyjádření mého hněvu?
Je těžké se tak sám sebe ptát v zápalu zlosti, můžeš se ale naučit své emoce krotit a svou vznětlivost vycvičit. V Bibli je řečeno, že jedním z plodů Ducha je sebeovládání (viz Galatským 5:23). Když ti někdo ublíží, nejde o to, jestli jsi dost velký na to, abys s tím něco udělal; otázkou je, jestli jsi dost velký, abys to nechal být. Jeden příběh vypráví o dvou bratrech, kteří se strašně poprali, a jejich matka vyběhla po schodech nahoru, aby je zastavila. Když se zeptala, jak k té rvačce došlo, starší bratr řekl: „Všechno začalo, když mi vrátil ránu!“
Jestli máš problém s ovládáním hněvu, zapiš si tato slova z Písma, nos je u sebe a snaž se je přečíst dřív, než se přestaneš ovládat: „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou“ (Přísloví 19:11). Zdá se ti, že je to těžké? Máš pravdu. A nikdy se ti to nepodaří dokonale. Když to ale budeš dělat stále častěji, Bůh bude oslaven a ty se budeš cítit lépe.