„… ujímejte se slabých…“ 1. Tesalonickým 5:14

V každé škole jsou chlapci a děvčata, kteří jsou na dně společenské hierarchie. Některým chybí tělesná přitažlivost, jiným jde pomalu učení a další si prostě nedokáží najít kamarády a dobře zapadnout do školního prostředí. (Totéž platí na pracovišti i v církvi.) Klíčovou otázkou je – co by měli dělat učitelé, když vidí, že vrstevníci někoho zesměšňují a posmívají se mu?
Někdo může říci: „Děti jsou děti. Nepleť se do toho, ať si své neshody vyřídí mezi sebou samy.“ Podle Bible se ale máme ujímat slabých (viz 1. Tesalonickým 5:14). Když přijde rozhodný, milující učitel na pomoc nejméně uznávanému dítěti ve třídě, v emocionálním klimatu místnosti se odehraje cosi dramatického. Jako bys přímo slyšel, jak každé z dětí vydechlo úlevou. V mnoha malých hlavách se vynoří stejná myšlenka: „Jestliže je tohle dítě v bezpečí před posměchem, pak já určitě také!“ Když se učitel postaví na obranu nejméně populárního dítěte ve třídě, dává tím najevo, že respektuje každého a že bude bojovat za kohokoliv, s kým ostatní jednají nespravedlivě. Jednou z hodnot, kterých si děti (ale i dospělí) váží nejvíc, je spravedlnost. Ve světě bezpráví a zneužívání se naopak cítí velmi zle. Proto když učíme děti laskavosti a úctě k druhým tím, že trváme na zdvořilém chování ve třídách, budujeme v nich základy lidské laskavosti v budoucím dospělém životě.
Takže ať jsi teď kdekoliv, snaž se splnit výzvu: „… těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost“ (1. Tesalonickým 5:14).