„… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“ 1. Petrova 3:4
Princezna Diana byla považována za jednu z nejkrásnějších žen světa. Přesto se jí to, co viděla v zrcadle, nelíbilo. Dovedlo ji to až k poruše příjmu potravy. Ta nemoc se jmenuje bulimie a je způsobena sebepohrdáním. „Kult krásy“ mnohé z nás infikoval podobným pocitem nedostatečnosti a méněcennosti. Problém je v tom, že se díváme do špatného zrcadla. Je dobré udržovat si fyzickou kondici a oblékat se tak, abychom vypadali dobře. Je ale špatné na fyzickém vzhledu zakládat svou hodnotu. Proč? Protože bojuješ předem prohranou bitvu proti matce přírodě a otci času. Přemýšlej nad těmito třemi verši z Písma:
1) „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná“ (Přísloví 11:22). Tento verš by se dal vyjádřit jednou krátkou větou: „Krásným tě činí to, co děláš.“
2) „Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály“ (Přísloví 31:30). Jinými slovy: „Krása může přitahovat pozornost, ale pouze krásou charakteru si získáš úctu.“
3) „… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné“ (1. Petrova 3:4). Aneb: „Bůh měří jinou mírou; u něj je krása vnitřní záležitostí.“
A ještě je tu jedna věc – lidé se k tobě budou chovat podle toho, jak se k sobě budeš chovat ty sám. To znamená, že až si začneš vážit „krásy“, kterou do tebe Bůh vložil, ostatní si jí začnou vážit také.