„Kajícný duch je Bohu nad oběti – nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.“ Žalm 51:19, B21
Jsme-li Bohu plně vydáni, jedná v našem životě, aby vykřesal maximum našeho potenciálu tím, že jemně naťukává tvrdohlavou skořápku naší vůle v oblastech, které mu ještě nejsou poddány. Teprve když je rozbitá, může se v nás
„Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Jan 11:25
Před mnoha lety se držela na žebříčku popularity píseň, ve které zněla slova: „Každý by chtěl do nebe, ale nikomu se nechce umírat.“ Proč taková slova? Někdy proto, že se na to necítíme být připraveni. Ale měli bychom být. Jak? 1) Můžeš
„Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno…“ Žalm 39:5
Až v budoucnu projdeš „tunelem“ a vyjdeš na druhé straně, možná tě napadne – tak takhle vypadá smrt každého vykoupeného Božího dítěte! Řekneš „dobrou noc“ na zemi a uslyšíš „dobré ráno“ v nebi. Elizabeth Kübler–Rossová objasňuje stádia,
„Bezpečnější jsou rány od přítele než hojné polibky od soka.“ Přísloví 27:6, B21
Každý z nás si myslí, že se dobře známe, než zjistíme, že všichni máme tzv. „slepé oblasti“. Proto potřebujeme, aby nám někdo poctivě řekl, jak to s námi ve skutečnosti vypadá. Ten, kdo tě má opravdu rád, vnímá, že by
„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Jan 15:12
Jeden křesťanský poradce napsal: „Učitelka z 6. třídy mi ukazovala písemné práce svých žáků. Měli za úkol napsat několik vět začínajících slovy: ‚Přál bych si…‘ Předpokládala, že se objeví slova typu kolo, hračka, zvířátko, výlet atd. Místo nich