„Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.“ Přísloví 29:11
Základem zdravých vztahů je upřímnost a otevřená komunikace, zejména v manželství. To je skvělá myšlenka, která však může být převrácena. Například, dá se ještě mluvit o upřímnosti, když manžel řekne své ženě, že neumí vařit? Dá se ještě mluvit o upřímnosti, když žena vyčte svému muži, že je pohodlný? Z upřímnosti je najednou krutost. Stane se to tehdy, když nám na daném člověku vlastně nezáleží. Upřímnost se rázem přesmykne do určitého druhu sobectví. Zkrátka se nechci druhým člověkem vůbec zabývat.
Některé manželské páry zasažené tímto druhem „upřímnosti“ vzájemně ventilují každé hnutí mysli a záchvěv emocí, čímž ničí poslední jiskřičky romantiky. Otupují tím svoje smysly pro vnímání úžasných momentů v manželství. Zapomněli na dobu, kdy spolu chodili. Ale svého manželského partnera jsme si přece vybrali každý sám a dobrovolně.
Když podcením domácí úkoly, sbírám špatné známky z písemek. Apoštol Petr napsal: „Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů“ (1. Petrova 4:8). Apoštol Pavel k tomu dodává: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá“ (1. Korintským 13:4–7). Kdo ve škole těchto ctností „dělá domácí úkoly“, má zaručeno šťastné manželství.