„Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta Skutky 16:26
V Bibli se píše: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta“ (Skutky 16:25–26). Chvála otevírá dveře. Chvála láme pouta. Kdykoliv chválíš Boha navzdory negativním okolnostem, moc nebes přichází na pomoc. Možná namítneš, někdy ale opravdu nemám chuť chválit Boha. Žalmista napsal: „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála“ (Žalm 34:2). Někdy je chvála pocitovou reakcí na jeho dobrotivost; jindy je to akt vůle. Chválit Boha, když je mi dobře, umí každý. Když se však musíš vzepřít svým pocitům a okolnostem, je to daleko těžší. Z příběhu o dobývání Jericha se můžeme poučit, že Boží chválu je nutné vykřičet, když:
1) Máš pocit, že je před tebou nepřekonatelná zeď.
2) To vypadá, že se motáš v kruhu.
3) Se ti zdá, že budeš všem k smíchu.
4) Rozum varuje: „To nemůže vyjít!“
5) O tom uvažuješ až jako o krajní možnosti.
Když však začneš Boha jakýmkoliv způsobem chválit, objevíš moudrost Nehemjášových slov: „Radost z Hospodina (radost, která pochází z vědomí, že je s tebou a předchází tě, aby vykonal věci, na které nestačíš) bude vaší záštitou“ (Nehemjáš 8:10). Pokud se necháš vláčet okolnostmi a svými pocity, tvůj život bude jak na horské dráze. Když však ve svých těžkostech pohlédneš k Pánu a začneš ho chválit, tvá slabost se změní v sílu.