„… na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní.‘“ Izajáš 30:21
Jeden z nejlepších anglických kazatelů měl být hlavním řečníkem na konferenci v Americe, ale zrušil svou účast, protože jeho žena těžce onemocněla. Jeho loď odplula bez něj, přestože měl již koupený lodní lístek. Tak J. Stuart Holden přišel na vrcholu své kazatelské dráhy o svou jedinečnou příležitost. Oddaný manžel zůstal věrně pečovat o svou ženu, aniž by litoval, co mu uniklo na druhé straně Atlantiku.
Pravdou je, že se příliš snadno necháváme vyvést z rovnováhy, když naše plány nevycházejí; příliš snadno jsme rozladění, když nám unikne „skvělá příležitost naší kariéry“ a naše zklamání jen dokazuje, že ještě neznáme dobře Boha, na jehož vedení se můžeme spolehnout. Když něco nevyjde, stojí za tím často ruka našeho nebeského Otce, který nás od ně?eho chr?n?. To zajist? platilo i?pro Holdena, kter?ho jehočeho chrání. To zajisté platilo i pro Holdena, kterého jeho rozhodnutí utvrdilo v tom, že již nikdy nesmí zpochybnit Boží načasování. Víte proč? Protože onen propadlý lodní lístek byl rezervován na nepotopitelnou loď jménem Titanic.
Církev dnes hodně žije postojem „pojďme na to“, ale Boží prozřetelnost a prozíravost je zmiňována zřídka. Základem principu naslouchání Boží vůli není, že se pro nějaký Boží plán rozhodujeme, ale že jej objevujeme. Většinu času ani nevnímáme, že nás Bůh vedl. Až teprve zpětně si uvědomíme, jak byla Boží ruka nad námi. Apoštol Pavel napsal: „… až se vydám do Hispanie. Doufám, že se u vás zastavím…“ (Římanům 15:24). Nikdy k tomu však nedošlo; místo toho skončil ve vězení. Mnohé epištoly ale byly napsány teprve až z vězení. Naskýtá se otázka – jestliže skutečně věříš, že Bůh vede tvoje kroky, proč si stále nevíš rady, pochybuješ nebo si dokonce stěžuješ?