„Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu…“ Jakub 1:19
Jedinou skutečně fungující radou, jak nenarazit na problémové lidi, je – odstěhovat se na jinou planetu. Lidské bytosti jsou směsicí ctností a neřestí, a dokud toto nepochopíš, jsi bez šance s nimi vycházet.
Jeden mnich, který vstoupil do kláštera, složil slib mlčení. Jednou ročně mohl předstoupit před opata a mohl mu povědět jednu jedinou myšlenku. Po prvním roce ji vyjádřil těmito slovy: „Postel je příliš tvrdá!“ Po roce, při dalším slyšení dodal: „Cela je příliš chladná!“ Třetí rok při stejné audienci to dokončil: „Jídlo je příšerné. Odcházím.“ Opat si s úsměvem oddychl: „Ještě že jste si tu jen stěžoval. Kdybyste něco dělal, asi byste nadělal více škody!“ Poučení zní – ani v klášteře nejsi uchráněn od toho, abys narazil na problémové lidi!
Co tedy dělat? Vezměme si příklad od zahradníka. Trpělivě sází, odpleveluje a zalévá v naději, že pokud bude takto postupovat, může očekávat hojnou úrodu. To je také smysl Jakubových slov: „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“ (Jakub 1:19–20). Rychlé postupy neexistují. Jediným způsobem, jak můžeš pěstovat dobré vztahy, je trpělivě na nich pracovat.