„Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu…“ Galatským 2:11
Když Petr projevil více náklonnosti k židům než pohanům, Pavel ho kvůli tomu konfrontoval. Proč? Aby udržel jednotu v církvi.
Někdy nemáš jinou možnost, než vstoupit s někým do konfrontace. Otázkou ale je, jak to udělat? Nikdo z nás se nenarodil s vrozenou schopností dělat to správně. Naučit se to můžeme pouze praxí a trpělivostí. Důvodem, proč v tom nejsme dobří, je, že se konfrontacím vyhýbáme jako moru. Ve výsledku naše vztahy trpí a problémy zůstávají nevyřešené.
Prvním krokem v přípravě na konfrontaci je správné stanovení jejího cíle. Záměrem by mělo být dosažení lepších vztahů. To může znamenat buď někoho přimět, aby něco přestal dělat, nebo ho naopak přimět k tomu, aby s něčím začal. V žádném případě by tvým cílem nemělo být někomu vynadat, ulevit si nebo na druhého vložit pocit viny. Proto je důležité, abys nejprve konfrontoval sám sebe. Buď upřímný v tom, proč ses rozhodl tuto záležitost řešit. Máš nějaký postranní motiv, jako například skrytou zášť nebo uraženou pýchu, anebo chceš vidět skutečnou změnu v chování? Potřebuješ se sám sebe ptát: „Jakou změnu chování chci u toho člověka vidět, až tato konfrontace skončí?“
Pamatuj, že při efektivní konfrontaci usiluješ o požadovaný výsledek a vítězství pro obě strany. „Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce“ (Přísloví 18:19). Když dotyčný člověk ví, že se skutečně o něj zajímáš a usiluješ o oslavení Boha v dané situaci, je pravděpodobnější, že dosáhneš reakce, kterou očekáváš.