„… je … čas mlčet i čas mluvit…“ Kazatel 3:7
Naučit se konfrontovat druhého ve chvíli, kdy nejvíce vnímá, vyžaduje moudrost. Manželko, když tvůj muž přijde z práce, dej mu nějaký čas, než ho začneš bombardovat problémy dne. Manželi, nečekej, až vyrazíte z domova, než své ženě řekneš, že se ti nelíbí její oblečení. Řekni jí to v době, kdy s tím ještě něco může udělat.
Měl by ses maximálně snažit druhého konfrontovat ve chvíli, kdy je sám, tak, jak to přikázal Ježíš: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra“ (Matouš 18:15). Když někoho konfrontuješ v přítomnosti druhých, může se stát, že se bude bránit, aby si uchránil dobrou pověst. Tvým cílem musí být smíření, ne zahanbení. Když někomu chceš říci něco opravdu nepříjemného, není dobré o tom s ním mluvit u něj nebo u tebe doma; najdi neutrální místo. V takovém případě bude pro dotyčného snazší odejít, pokud se rozčílí – a taková možnost tu vždycky je.
Někdy musíš lidi na čas ztratit, abys je později získal. „Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk“ (Přísloví 28:23). Všimni si slova „později“. I když se nedočkáš okamžitě reakce, kterou bys rád viděl, pořád ještě můžeš vyhrát – zejména, když se budeš modlit a dovolíš Duchu svatému, aby pracoval v srdci dotyčného člověka. Musíš ale být ochoten riskovat a konfrontovat ho s cílem dosažení změny, po které toužíš. Když to neuděláš, věci zůstanou, jak jsou, nebo se zhorší.