„… skryl mě ve stínu své ruky.“ Izajáš 49:2
Když tě Bůh povolá, abys mu sloužil určitou schopností, často musíš projít obdobím anonymity, kdy si připadáš neviditelný. Izajáš byl povolán Bohem od lůna matky (viz Izajáš 49:1). Prožil ale období, kdy byl skryt „ve stínu“, dokud Bůh nezdokonalil jeho službu.
Když trvá dlouho, než se vize naplní, když ses obětoval a pracoval bez uznání, když stále nevidíš výsledky, snadno získáš pocit, že marníš svůj život. Izajáš byl také jen člověk. Ztratil odvahu a řekl: „‚Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.‘ A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha“ (Izajáš 49:4). Pouhý fakt, že cítíš pocit marnosti, ještě neznamená, že to je pravda. „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:6). To platí i pro tebe.
Trvalo třicet let, než Ježíš začal svou veřejnou službu. Mojžíš, David, Jan Křtitel a Pavel prožili roky anonymity předtím, než byli vyneseni do popředí. V Božím království neexistují senzace, které se uskuteční přes noc, ani bleskové úspěchy. Jeden křesťanský spisovatel řekl: „Každý, kdo chce být použit ve shodě s Boží vůlí, prožije roky ve ‚skrytém koutu pouště‘. Během toho období ho Pán leští, brousí a připravuje, aby dobře zapadl do jeho luku, aby jej v pravý čas mohl vyslat do plodné služby jako ‚vyleštěný šíp‘. Ty roky, kdy jsme neviditelní, jsou roky služby, studia, věrnosti ve službě někoho jiného a práce ‚v zákulisí‘“. V Bibli ale máme ujištění: „Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím“ (Židům 6:10). Buď trpělivý, Bůh v pravý čas vynese na světlo ovoce, které do tebe vložil.