„Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo…“ Římanům 6:12

Když někdo řekne: „Nemůžu si pomoci, prostě jsem takový,“ má pravdu, ale jen částečně! Vědci identifikovali více než sto jednovaječných dvojčat, která od narození žila odděleně. Vyrůstala v různých kulturách, v různých náboženstvích a na různých místech. Srovnáním jejich podobností a rozdílů bylo potvrzeno, že až sedmdesát procent jejich charakteru bylo zděděno. Jejich DNA určovala rysy jejich povahy jako například kreativitu, moudrost, milosrdenství, energičnost, dlouhověkost, inteligenci a dokonce i radost ze života.
Podívejme se na dvojčata, která měla stejné jméno Jim a až do svých třiceti devíti let žila odděleně. Oba si vzali manželky, které se jmenovaly Linda, oba měli psy, kterým říkali Toy, oba trpěli migrénami, oba si zapalovali jednu cigaretu od druhé, oba měli rádi pivo, oba jezdili auty Chevrolet a oba pracovali jako zástupci šerifa. Jejich osobnosti a postoje byly v podstatě jako kopie přes kopírák.
Co tato zjištění znamenají? Jsme loutky na provázcích, které hrají předem určený děj bez svobodné vůle nebo osobní volby? Určitě ne. Na rozdíl od zvířat jsme schopni racionálního uvažování a nezávislého jednání. Nemusíme například podlehnout každému sexuálnímu nutkání, navzdory svému genetickému založení. Dědičnost nás může postrčit určitým směrem, své jednání ale můžeme mít pod kontrolou. A to je chvíle, kdy se projevuje znovuzrození. Bůh ti dává nový charakter a sílu překonat své staré já. Pavel to popsal takto: „Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti“ (Římanům 6:12–13).