„… (satanovu) úskočnost přece známe.“ 2. Korintským 2:11
Když máš za sebou duchovní vítězství, býváš v pokušení ochabnout v bdělosti; právě tehdy jsi ale vůči satanovým útokům nejzranitelnější. Nemůžeš si dovolit neznat „satanovu úskočnost“.
Ani Ježíš toho nebyl ušetřen. V projevu nadpřirozené moci nasytil pět tisíc lidí pěti chleby a dvěma rybami. Po takovém zázraku by si většina z nás řekla, že je načase si sednout a chvíli být v klidu. Ježíš se však nehřál na výsluní, ale: „… šel na horu, aby se modlil“ (Marek 6:46). V tu chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že brzy bude čelit jedné z nejprudších bouří své služby (viz Marek 6:48). Jeden křesťanský spisovatel napsal: „Učedníci se do bouře vřítili po hlavě, nepřipravení, Ježíš ale do ní vstoupil po přípravě a utkal se s krizí v plné Boží moci. Při svých vrcholných zážitcích buď ve střehu. Když se mocně setkáš s Bohem, okamžitě odejdi na místo modlitby, aby tě Otec mohl připravit na to, co přijde.“ Časy se mění, ale lidská přirozenost ne. Stále je tu naše staré předvídatelné já, a satan to ví. Proto stále platí, že: „Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrova 5:8). Co dělat, bychom ho zadrželi a nedopřáli mu náskok?
1) „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás…“ (Jakub 4:7).
2) Obklop se zbožnými přáteli (viz Žalm 1:1).
3) Zůstávej s Bohem ve spojení prostřednictvím jeho slova a modlitby. Vern McLellanová řekla: „Ranní modlitba otevírá poklady Božího milosrdenství a požehnání a večerní nás svěřuje do jeho ochrany a bezpečí.“
To je strategie proti selhání, kterou by sis měl osvojit.