„… Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ Římanům 8:26
Sténání obvykle pokládáme za něco negativního. Sténání v modlitbě je však jednou z nejpozitivnějších věcí, jakou můžeme dělat: „… Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Římanům 8:26–28).
Když se modlíme za určitou potřebu, prožíváme to někdy tak hluboce, že se nedokážeme vyjádřit slovy. V tom okamžiku vstupuje na scénu Duch svatý a ztotožňuje se s námi. On však dělá víc než jen to, že s námi cítí – bere naši bolest i nejhlubší touhy a přednáší je Bohu. Co nám to vypovídá o modlitbě? Že pokud tvé modlitby vycházejí opravdu ze srdce, a ne pouze ze rtů, Duch svatý se s nimi spojuje. Jsou chvíle, kdy nejsi schopen v modlitbě srozumitelně vyjádřit ani jediné slovo, a přesto navazuješ důležité spojení.
Už ses někdy dostal do situace, kdy jsi byl něčím natolik znepokojen, že když jsi přišel před Boha, jediné, čeho jsi byl schopen, bylo sténání? To jsou chvíle, kdy se učíš něčemu důležitému o modlitbě! Bůh nám umožňuje sténat; jinak bychom se nikdy opravdově nemodlili. Vyslovovali bychom slova, ale nikdy bychom se nemodlili opravdu z hloubi nitra, odkud má začínat vroucí modlitba, která má velkou moc (viz Jakub 5:16).