„… dcery Selofchada … Postavily se před Mojžíše…“ 4. Mojžíšova 27:1–2
Selofchadovy dcery nás učí, že musíme:
1) Být ochotni něco udělat. Stěžováním si nic nezměníš, jenom budeš ještě nešťastnější. Mezi miliony lidí, kteří přišli do zaslíbené země, byly ve stejné situaci i jiné ženy. Dokud však Selofchadovy dcery nepřevzaly iniciativu a neodmítly se smířit s daným stavem věci, nic se nedělo. Od nich k tomu bylo třeba odvahy. Jít před Mojžíše bylo jako odvolat se k nejvyššímu soudu. Řešení najdeš jen tehdy, když se rozhodneš postavit se ke svým problémům čelem a něco s nimi udělat.
2) Mít jasno v tom, co chceme. Co se má stát, nebo přestat dít? Pokud nevíš, kam jdeš, žádná cesta tě tam nedovede; musíš mít před sebou jasný cíl. Tyto ženy věřily, že mají nárok na stejné požehnání jako mužští členové jejich rodiny, a odmítly se spokojit s něčím menším. Výsledkem bylo, že jim to Bůh dal. Totéž udělá i pro tebe. „V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas“ (Galatským 6:9).
3) Nenechat se zastavit názory, politikou a tradicemi. V době Mojžíšova zákona nebyly ženy ani počítány do pospolitosti (viz 4. Mojžíšova 26). Dovedeš si představit, jak by vypadala církev, kdyby taková politika platila dnes? Bůh mnohokrát v Písmu změnil „normy“ jako odpověď na odvážnou víru a proměnil úděl takových jednotlivců. A to, co udělal pro ně, může udělat i pro tebe.