„… nic nemáte, protože neprosíte.“ Jakub 4:2
Všimni si, že:
1) Některé výhody nezískáš, pokud o ně nepožádáš. Navíc „prošení a dostávání“ dělá divy s tvou sebeúctou. Jen si představ, jakou radost prožívalo těch pět žen, když bylo jejich žádosti vyhověno! Očividně byly emocionálně vyrovnané, jinak by se o to nepokusily. Takže jako vykoupené Boží dítě vyznávej: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Římanům 8:31).
2) Důležité je načasování. „Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to“ (Přísloví 27:12). Selofchadovy dcery se ozvaly, když Izraelci byli ještě na poušti, tedy ještě před dobytím zaslíbené země. Nic není tak důležité jako dobré plánování. Nemůžeš jen tak sedět a předpokládat, že druzí myslí na tvoje dobro. Například když už bylo oznámeno zvýšení platů, není to vhodná doba, abys žádal šéfa o přidání. Selofchadovy dcery dopomohly k lepšímu životu všem ostatním ženám v Izraeli. To znamená, že když se ozveš a konfrontuješ situaci, přinese to požehnání nejen tobě, ale i jiným.
3) Je třeba snažit se dosáhnout v každém ohledu úspěšného řešení. Zápas ještě neskončil. Selofchadovy dcery měly strýce, kteří se proti novému rozhodnutí odvolali: poukázali na to, že pokud se tyto ženy provdají mimo svůj kmen, přejde jejich pozemkové vlastnictví na jiné kmeny. Proto Bůh vydal další rozhodnutí – kdo chce vlastnit půdu, může uzavřít manželství pouze v rámci vlastního kmene (viz 4. Mojžíšova 36:5–11). Pokud jde o manželství, duchovně platí tato zásada dodnes: „… může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu“ (1. Korintským 7:39). Totéž platí i pro muže.