„Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě…“ Nehemjáš 9:6
Podívejme se na další zázrak Božího tvůrčího génia: koloběh dusíku v přírodě. Dusík je extrémně inertní plyn (s ničím se neváže) – pokud by tomu tak nebylo, otrávili bychom se již dávno různými formami dusíkatých sloučenin ve vzduchu. Naštěstí je to díky jeho inertnosti nemožné. Ke svému růstu však dusík potřebují rostliny. Jak se Bohu povedlo dostat dusík ze vzduchu do půdy? Bleskem! Stovky tisíc blesků denně bičují naši planetu, čímž v půdě vznikne ročně sto milionů tun využitelné podoby dusíkatých látek jako potravy pro rostliny. Tyto sloučeniny využívají rostliny ke stavbě svých buněk a do vzduchu vypouštějí zpět plynný dusík.
Přenesme se o 25–35 km výše, kde se blesky vytvořený ozón usazuje ve formě tenké vrstvy. Pokud bychom ji stlačili, byla by asi jen sedm milimetrů silná. Bez ozónové vrstvy by se však život na naší planetě zastavil, neboť Slunce k nám vysílá osm druhů smrtelného záření; bez ozónu bychom byli spáleni, oslepeni nebo uškvařeni. UV záření je dvojího typu – to smrtelné dlouhovlnné odráží ozónová vrstva zpět a krátkovlnné, které je pro život na zemi nezbytné, propustí. Další typy nejnebezpečnějších forem záření projdou ozónovou vrstvou jen v takovém omezeném množství, aby zahubily zelené řasy, které by jinak pokryly svým kobercem všechna jezera, řeky a oceány světa.
Není pochyb o tom, že jsme zcela závislí na Boží dobrotě. Proto žalmista svědčí: „A to vše (stvoření) s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým“ (Žalm 104:27–28). Máme úžasného Boha!