„Já napomínám a napravuji ty, které miluji…“ Zjevení 3:19, přel. z angl.
Boží napomínání pokořuje, ale přichází v okamžiku, kdy to potřebujeme. Lidská reakce na Boží napomínání může být trojí:
1) Bouříme se proti Bohu.
2) Vymlouváme se a hledáme argumenty.
3) Přijmeme napomínání a poučíme se z něho.
Aby Boží napomínání vypůsobilo trvalou změnu, je třeba jednu věc pochopit – že tě Bůh miluje bezpodmínečnou láskou a přijímá tě takového, jaký jsi. Bez toho se budeš snažit získat trochu jeho lásky marnou snahou zalíbit se mu. Ve skutečnosti už obojí máš – jen to prostě nevíš!
Mnozí se sice ztotožnili s postojem, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme, ale vysvětlili si to po svém. Že si mohou omluvit všechno, co s námi není v pořádku. Tak tomu ovšem není! Boží napomínání se mine účinkem, dokud nezískáš opravdu jasnou představu, jak moc tě Bůh miluje. Bez toho si jeho napomínání budeš vysvětlovat jako zavržení a odmítnutí jak tvého jednání tak tebe samého.
Duchovní růst znamená důvěřovat, že nejsi Bohu lhostejný. Zvláště když tě napomíná a vede způsobem, kterému nemusíš rozumět. V takových chvílích musíš zachovat neotřesitelnou důvěru v jeho lásku. Apoštol Pavel byl přesvědčen, že ho nic nemůže odloučit od Boží lásky (viz Římanům 8:39). Třetí kapitola knihy Zjevení dokonce oslovuje každého z nás, když v ní Bůh říká: „Já napomínám a napravuji ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání“ (Zjevení 3:19, přel. z angl.). Jeden z nejsilnějších důkazů Boží lásky a přijetí je jeho napomínání. Absencí napomínání bys měl být ve skutečnosti znepokojen! Takže pokud tě Bůh právě teď napomíná, vezmi si to k srdci a raduj se! Znamená to, že má pro tebe připraveny dobré věci.