„Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.“ Jób 29:24
Jestli si myslíš, že nemáš žádný důvod se usmívat, zamysli se nad slovy muže, který právě prožil smrt všech svých dětí, ztratil veškerý majetek a teď je pokryt vředy od hlavy až k patě: „Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře. Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé“ (Jób 29:24–25). To je moc úsměvu!
Jednou o vánocích jeden velký obchodní dům vyvěsil ceduli s takovýmto textem: „Cena úsměvu: Úsměv nic nestojí, ale mnoho zmůže. Obohacuje ty, kteří jej přijmou, a neochuzuje ty, kteří jej dávají. Trvá okamžik, ale vzpomínka na něj často vydrží věčně. Nikdo není natolik bohatý, aby se bez něj mohl obejít, a nikdo není tak chudý, aby díky němu nemohl zbohatnout. Vytváří štěstí v domovech, podporuje dobrou vůli v podnikání a je stvrzením vztahu mezi přáteli. Je odpočinutím pro unavené, denním světlem pro malomyslné, sluncem pro sklíčené a nejlepším přirozeným protilékem na problémy. Nedá se ale koupit, vyžebrat, vypůjčit nebo ukrást, protože nepřináší žádné pozemské výhody, pokud nebyl darován. Jestliže tedy v posledních minutách předvánočního nákupního shonu bude některý z našich prodavačů příliš unavený na to, aby se na vás usmál, chceme vás poprosit, abyste se na něj usmáli vy. Protože nikdo nepotřebuje úsměv tolik jako ti, kteří už nemají sílu žádný dát!“
Spusť letos o vánocích řetězovou reakci! Choď s úsměvem na tváři a uvidíš, co se bude dít.