„… podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu…“ 2. Korintským 10:5, B21
Jak se o nás Bůh stará? Den po dni. Vzpomínáš na Izraelce v poušti? Bůh je věrně sytil a každý den jim posílal manu z nebe. Někteří z nich chtěli mít jistotu, že budou mít co jíst i následující den. Projevili nedostatek důvěry v Boha a nasbírali si více. On jim ale dovolil, aby si vzali dostatek pouze na jeden den; když se pokusili nashromáždit více, přebytek se zkazil.
Pochop, že když si děláš starosti kvůli budoucnosti nebo kvůli věcem, které nemůžeš ovlivnit, je to jako když se snažíš uložit si manu na zítřek. Než se naděješ, připadáš si „shnilý“. Bůh chce, abys dal starosti o zítřek jemu, protože pro tebe jsou příliš velké. Dává ti dostatek milosti pouze pro dnešní den, proto zůstávej v přítomném okamžiku. Polož si otázku, zda tě trápí různá „co když…“? Co když se zraním nebo onemocním? Co když se budou snižovat stavy a já ztratím práci? Co když mě lidi nebudou mít rádi nebo mě nebudou přijímat? Co když nenajdu žádného milujícího partnera a zůstanu sám? Co když neuslyším Boha a udělám kvůli tomu velkou chybu? V Bibli se tomu říká „představy“ – doslova si představuješ ten nejhorší možný scénář. Pavel říká „podmaň si to“, protože když to neuděláš, budeš žít ve strachu z věcí, které se nestaly a pravděpodobně se nikdy nestanou. Co když to všechno „vymyslíš“, a pak tě Bůh překvapí a udělá něco jiného, lepšího? Všechen čas bys tak zbytečně promarnil. Neproplýtval jsi už dost času tím, že sis dělal starosti?
Takže hlavní myšlenka zní – co kdyby sis letos odpočinul a dovolil Bohu, aby byl ve tvém životě Bohem?