„Tento poklad máme … v hliněných nádobách…“ 2. Korintským 4:7

Pavel napsal: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás“ (2. Korintským 4:7). „Hliněné nádoby“, to jsou poháry, mísy, hrnce a podobně. Na čem ale opravdu záleží, je to, co je uvnitř nich. Nádobu lze otlouct nebo ušpinit, jakmile se ale umyje a vyčistí, je možné ji znovu použít. Takže to nemusíš vzdávat jen proto, že někdo zjistil, že jsi oprýskaná a zašpiněná hliněná nádoba.
Možná někdo křičí ze silnice u Jericha a nikdo ho nemůže slyšet, jenom ty. Jestli navzdory své bolesti nepřestaneš svědčit a kázat, může to pomoci k záchraně nějakého umírajícího zloděje, protože zpráva, která zachraňuje druhé, přináší záchranu i nám. Přijímání padlých je silou evangelia, nikoli jeho slabostí. Je obrovský rozdíl mezi chladností vzpurného srdce a nářkem srdce zoufalého, které volá: „Bože, zachraň mne přede mnou samotným.“ Jediný záblesk Boží milosti nás všechny vrhá na kolena. Vyznáváme a opouštíme hřích: „Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista“ (2. Korintským 10:5). Jeden pastor napsal: „Lidé naslouchají našim jednostranným svědectvím o úspěchu a ztrácejí odvahu. Myslí si, že zatímco oni zápasí, u nás je všechno bez problémů. To proto, že falšujeme záznamy a nedokážeme říkat celou pravdu. Bože, pomoz nám! Naším poselstvím je zpráva o tom, že jsme byli spaseni milostí, jsme zachraňováni a budeme zachráněni jedině milostí.“
Jestli je to potřeba, sestup do hrnčířova Božího domu a nech se znovu umístit na kruh a předělat. Hlavně to ale nevzdávej (viz Jeremjáš 18:1–4).