„… hledejte to, co je nad vámi…“ Koloským 3:1
Před pěti sty lety se námořníci báli horizontu. Mysleli si, že když poplují příliš daleko, mohli by přepadnout přes okraj světa. Dnes se takovému nápadu smějeme. Oni to ale tehdy mysleli natolik vážně, že dokonce u Gibraltarského průlivu postavili pomník, který to připomínal. U nejužšího místa průlivu navršili Španělé hromadu kamení a na ni umístili latinský nápis „Non plus ultra“, což znamená „Dál už nic“. V roce 1492 ale přišel Kryštof Kolumbus a sfoukl tuto teorii do moře. Objevení nových světů a nových obzorů změnilo všeobecné myšlení. Španělsko to dokonce přiznalo na svých nových mincích, které nesly nápis „Plus ultra“, to je „Víc a dál“.
Omezil jsi své myšlení? Je ti líto plýtvat roky života na pošetilé představy a honby za sny? Máš pocit, že už máš svá nejlepší léta za sebou? To ne! V oslaveném nebeském těle, které nezná omezení, budeš mít celou věčnost na to, aby sis vynahradil ztracený čas. Tvé největší chvíle jsou před tebou, jsou na druhé straně hrobu. Proto i pro tebe platí: „… hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem“ (Koloským 3:1–2).
Apoštol Jan byl vězněm na malém ostrově Patmos, obklopeném mořem. Ať se vydal kamkoliv, bylo tam moře, které ho omezovalo, svíralo a oddělovalo od těch, které miloval. Bůh mu však ukázal slávu nebe a Jan napsal: „… moře již vůbec nebylo“ (Zjevení 21:1). Už žádné omezení. V nebi budeš „konečně volný“.