„On … lidem dal do srdce … touhu po věčnosti…“ Kazatel 3:11
Proč denně tisíce dětí umírají hladem, zatímco nejbohatší státy světa každý večer vyhazují tolik jídla, že by to stačilo k nakrmení všech těch dětí? Za tři a půl tisíce let písemně zaznamenané civilizace pouze po dobu dvou set šedesáti osmi let nikde na světě nezuřila válka. Přitom bylo během stejného období podepsáno osm tisíc mírových smluv.
Proč bývá mezi daty na náhrobku tak malá pomlčka? Cosi nám napovídá, že to není v pořádku, není to dobré, spravedlivé. Není to domov. Kdo nám nasazuje takové myšlenky do hlavy? V Bibli je napsáno, že Bůh dal lidem do srdce touhu po věčnosti (viz Kazatel 3:11). Pro tebe, jako pro vykoupené Boží dítě, je život na zemi pouhým začátkem. Je to první písmeno první věty první kapitoly velkého příběhu, který píše Bůh. Jsme jako poštovní holubi, máme vrozený detektor domova. Nebe nás přitahuje a hladovíme po něm. To ale neznamená, že se máš natolik vznášet v oblacích, že budeš na zemi nepoužitelný. Jestli chceš jednou uslyšet: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“ (Matouš 25:21), musíš každý den na zemi být dobrým Božím služebníkem. Tvým úkolem ale je: „Hledejte především jeho království a spravedlnost…“ (Matouš 6:33). V Božím plánu se vše týká Krále a jeho Království. Jeho plánem je: „… až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu“ (Efezským 1:10).
Bible končí těmito slovy: „Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‚Ano, přijdu brzo.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zjevení 22:20). Jak se dostaneš do nebe? Tak, že svou důvěru vložíš v Ježíše Krista.