„Budu dbát … abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa…“ Žalm 39:2
Neznámý básník napsal: „Svár nedbalá řeč roznítí, řeč krutá život zničí ti. Řeč hořká stříkne v srdce hněv, za drsným slovem teče krev. Vlídné však cestu zkrášlí jen, radostné prozáří ti den; řeč včasná sníží napětí, řeč lásky žehná vzápětí.“
Jakub napsal: „… jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí“ (Jakub 3:8). Možná si říkáš, že pokud ho neumí zkrotit nikdo, nemůžeš to dokázat ani ty. Zkus se předtím, než něco řekneš, na chvilku zastavit; pěstuj si vnímavost na vedení Duchem, který je ve tvém nitru, a čerpej z něho moc. Mysli na to, že jakmile slovo vyšlo z tvých úst, už nikdy je nemůžeš vzít zpět a ani všechna „promiň“ na světě to nezmění. Žalmista, který se očividně provinil tím, že mluvil, když měl naslouchat, napsal: „Budu dbát … abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa…“ (Žalm 39:2).
Když se někdo na určitou dobu zřekne jídla, Bible to nazývá „půstem“. Půst má duchovně očistný účinek. Přivádí nás blíže k Bohu. Posiluje nás a bystří naše smysly. Mám pro tebe nápad – co kdybys následujících třicet dnů držel slovní půst? Aspoň částečný. Izajáš řekl: „Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem“ (Izajáš 50:4). Místo toho, aby tě tvůj jazyk vedl, a ty jsi ho následoval, ať tvá ústa řídí Duch svatý.