„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.“ 2. Petrova 1:4
Jakýsi pastor byl pozván na oběd k jedné rodině ze svého sboru. Paní domu se rozhodla udělat na něho dobrý dojem, tak po obědě požádala,
„… sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ Filipským 2:7
Nejtěžší věcí, kterou kdy budeš dělat, bude stavět ostatní na první místo a sám sebe na druhé; intuitivně totiž upřednostňujeme sebe. Pud sebezáchovy je první lidský instinkt – ale nefunguje to. Víš, jak reagují dvě kozy, když
„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ 2. Korintským 3:18
Mnozí křesťané si myslí, že Bůh jenom čeká, aby se na ně vrhnul kvůli jejich selháním. Taková víra je mylná a
„… i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ 1. Královská 19:10
Zde je další omyl, který spustil Elijášovu depresi – byl přehnaně negativní. To je to staré „všichni jsou proti mně“. Problém v mysli. Ve skutečnosti proti Elijášovi skoro nikdo nebyl. Stála proti němu jenom jediná osoba a její
„Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů…“ 1. Královská 19:10
Když Elijáš utekl do pouště a skryl se v jeskyni, Bůh se ho zeptal: „Co tu chceš, Elijáši?“ (1. Královská 19:9). Načež Elijáš odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili