„Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.“ Přísloví 22:4
Když bylo Benjaminu Franklinovi dvacet dva let, žil ve Filadelfii poté, co utekl z despotického učebního poměru. Snažil se, jak se říká, „najít sám sebe“. Jeho srdce spalovala jedna naléhavá otázka: „Jaké jsou nejdůležitější priority v mém životě?“
Jako odpověď na tuto otázku si sepsal dvanáct „ctností“ – hodnot, které určovaly jeho život. Byly to: střídmost, tichost, řád, rozhodnost, skromnost, píle, upřímnost, spravedlnost, mírnost, čistota, klid a pohlavní čistota. Franklin vzal svůj seznam ke starému kvakerskému příteli a zeptal se ho na jeho názor. Přítel si seznam přečetl a řekl: „Benjamine, na tu nejdůležitější ctnost jsi zapomněl.“ Franklin se překvapeně zeptal, která to je. Starý muž odpověděl: „Pokora.“ Franklin ji okamžitě přidal do svého seznamu. Zorganizoval svůj život do opakujících se třináctitýdenních cyklů a každý týden se zaměřil na jednu z těchto ctností. V sedmdesáti osmi letech se začal zamýšlet nad svým životem a nad kvalitami, které kolem sebe vytvořil. Přestože měl docela dobrý pocit z toho, že dosáhl většiny z nich, o pokoře řekl: „Nemohu se chlubit velkým úspěchem ve skutečném nabývání této ctnosti; zato jsem dokázal velmi pokorně vypadat.“
V Božím slovu se píše: „Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život“ (Přísloví 22:4). Pokora je zajímavá ctnost; měl bys ji projevovat – ale aniž by sis toho byl vědom! Jonathan Edwards řekl: „Nic člověka tolik nevzdálí z ďáblova dosahu jako pokora.“ Pokud je na světě nějaká věc, kterou tvé ego nikdy nebude chtít vyhledávat nebo o ni usilovat, pak je to pokora. Nicméně na ní závisí skutečný a trvalý úspěch.