„Pokora přináší čest.“ Přísloví 29:23, přel. z angl.
Jeden mladý pastor byl všeobecně známý jako talentovaný kazatel. Jenže jak se jeho sbor rozrůstal, narůstala i jeho pýcha! Jedné neděle, poté, co předvedl své nejnovější mistrovské dílo, mu jeden člen sboru potřásl rukou a řekl: „Vy jste bezpochyby jedním z největších kazatelů naší generace.“ Pastor měl co dělat, aby se se svou pýchou vtěsnal do auta, když sedal za volant. Po cestě domů vyprávěl manželce, co dotyčný člen sboru řekl. Ona na to nic neodpověděla. Aby se dočkal jejího uznání, řekl: „Zajímalo by mne, kolik ‚velkých kazatelů‘ v této generaci existuje.“ Manželka odpověděla: „O jednoho méně, než si myslíš, drahý!“
Zkus si představit Ježíše, jak pokleká s ručníkem a umyvadlem, aby umyl špínu z tvých nohou. V tehdejší době, kdy neměli dlážděné chodníky, to byla běžná zdvořilost. Když jsi někoho navštívil, umyl ti nohy, jako kdyby řekl: „Vítám tě a vážím si tě.“ Když učedníci protestovali, Ježíš jim řekl: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já … Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte“ (Jan 13:15–17).
Jednou se kdosi zeptal Leonarda Bernsteina, vynikajícího dirigenta Newyorské filharmonie, která je ta nejobtížnější pozice v orchestru. Odpověděl, že jsou to druhé housle. Každý chce totiž sedět na první židli. V Božím království jsme ale povoláni k tomu, abychom druhé považovali za první a sebe za druhé. Když to děláme, Bůh zaslibuje, že nám prokáže čest.