„Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.“ 5. Mojžíšova 8:10
Rozhodli jsme se znovu vyprávět tento příběh, protože má nadčasové poselství:
„Uprostřed bouře se u venkovních dveří choulily dvě děti v otrhaných, nadměrně velkých kabátech. ‚Máte nějaké staré noviny, paní?‘ Měla jsem hodně práce. Chtěla jsem říct ‚ne‘, pak jsem si ale všimla jejich nohou. Malé sandály promáčené sněhem. ‚Pojďte dovnitř, udělám vám horké kakao.‘ Nemluvili jsme. Jejich promáčené boty se obtiskly na kamennou dlažbu u krbu. Dala jsem jim horké kakao a toast s džemem, abych je posilnila proti chladu venku. Pak jsem se vrátila do kuchyně ke své práci nad domácím rozpočtem. Zarazilo mě naprosté ticho v obývacím pokoji, proto jsem tam nahlédla. Malá holčička držela v rukou prázdný hrneček a prohlížela si ho. Chlapec se zeptal: ‚Paní, jste bohatá?‘ Podívala jsem se na své zchátralé potahy. ‚Jestli jsem bohatá? To ne!‘ Holčička opatrně postavila hrneček na podšálek. ‚Vaše hrnečky ladí s podšálky.‘ Její hlas zněl dospěle a hladově, ale nešlo o tělesný hlad. Potom odešli a nesli balíky papíru proti větru. Neřekli ‚děkuji‘. Ani nemuseli, udělali více. Mnohem více. Obyčejné modré keramické šálky a podšálky, ale ladí k sobě. Brambory s omáčkou; střecha nad hlavou; můj muž, který má dobrou, stabilní práci – i tyto věci k sobě ladí. Posunula jsem židle dál od krbu a uklízela jsem obývák. Špinavé stopy od malých sandálů byly stále na kamenné dlažbě. Nechala jsem je tam. Chci je tam mít pro případ, že bych zapomněla, jak bohatá jsem!“
Dnešní slovo pro tebe je – nezapomínej děkovat Bohu.