„Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi…“ Matouš 7:12
Zkus se na základě těchto prohlášení zařadit do jedné z kategorií: a) jsem vždycky morální; b) jsem většinou morální; c) jsem trochu morální; d) jsem málokdy morální; e) nikdy nejsem morální. Do které kategorie patříš? Když budeme upřímní, většina z nás se pravděpodobně zařadí do kategorie b). Proč? Kvůli vlastnímu pohodlí. Zamysli se nad tím. Platit cenu za úspěch je nepohodlné. Postavit druhé na první místo je nepohodlné. Žít v osobní kázni je nepohodlné. Riskovat konfrontaci je nepohodlné. Většina z nás si myslí, že být morální není problém – pokud se morální selhání týkají někoho jiného. Pokud to ale myslíš vážně se stanovením morální normy pro svůj život, stačí, když se budeš držet zlatého pravidla: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi…“ (Matouš 7:12). Toto pravidlo:
1) Přináší pokoj a sebeúctu. Když je všechno řečeno a uděláno, musíš být schopen žít sám se sebou, protože „ať jdeš kamkoliv, bereš sám sebe s sebou“. Pokud jediným způsobem, jak umíš zvítězit, je podvod, ztrácíš sebeúctu, jsi vystaven strachu, postrádáš důvěru v Boží blízkost a tvůj úspěch je prázdný. 2) Způsobuje, že nikdo není poražený. Jsi ten typ člověka, který si myslí, že aby mohl vyhrát, musí někdo jiný prohrát? Tahle filozofie nefunguje. Pokud jednáš s lidmi tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou, oni vyhrávají; a když ti to oplatí, vyhráváš ty. Poražení neexistují. 3) Je snadné pochopit. Prostě se vcítíš do situace druhého člověka. To je všechno! Nejsou tu žádná komplikovaná pravidla ani žádné skuliny v pravidlech.