„… i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ 1. Královská 19:10
Zde je další omyl, který spustil Elijášovu depresi – byl přehnaně negativní. To je to staré „všichni jsou proti mně“. Problém v mysli. Ve skutečnosti proti Elijášovi skoro nikdo nebyl. Stála proti němu jenom jediná osoba a její hrozba nebyla reálná. Královna Jezábel se neodvažovala Elijáše zabít. Zamysli se nad tím – kdyby ho opravdu chtěla zabít, neposlala by k němu posla s varováním, poslala by nájemného vraha! Jezábel se bála Elijášova vlivu. Kdyby skončil jako mučedník, zvětšilo by to jeho vliv a možná by to vyvolalo revoluci. Jezábel byla právě svědkem toho, co Bůh udělal s Baalovými proroky a pravděpodobně se bála, co by Bůh udělal s ní, kdyby se dotkla jeho proroka. Takže její slova byla prázdnou hrozbou. Jenže Elijáš místo toho, aby se zastavil a realisticky zhodnotil situaci, utekl.
Když jsme v depresi, máme sklon zveličovat negativa. Elijáš ve skutečnosti nebyl jediným člověkem, který zůstal věrný Bohu. Bylo tam dalších sedm tisíc proroků, kteří nepodlehli tlaku pohanského náboženství (viz 1. Královská 19:18). Jenže Elijáš zveličoval problém a propadal se ještě níž, než kdy předtím.
Pokud jsi dnes v depresi, začni důvěřovat Bohu. Povstaň a řekni: „I tohle skončí. Co mě nezabije, to mě posílí.“ Zde je zaslíbení, na něž se můžeš s plnou důvěrou postavit: „Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí“ (Žalm 31:20).