„… sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“        Filipským 2:7

Nejtěžší věcí, kterou kdy budeš dělat, bude stavět ostatní na první místo a sám sebe na druhé; intuitivně totiž upřednostňujeme sebe.
Pud sebezáchovy je první lidský instinkt – ale nefunguje to. Víš, jak reagují dvě kozy, když se setkají na úzké lávce nad řekou? Nemohou se vrátit a ani nemohou projít kolem sebe, protože tam není žádné místo navíc. Kozy instinktivně vědí, že kdyby do sebe trkly, obě by spadly do řeky a utopily by se. Jak tedy takovou situaci vyřeší? Příroda je naučila, že si jedna z nich lehne, aby ta druhá mohla po ní přejít; tím obě zvířata přežijí a dojdou bezpečně do svého cíle. Místo toho, aby se viděly jako rohožka, po níž se chodí, považují se za most, přes nějž se dá přejít. Takže zvítězí obě strany. Podobně se choval Ježíš: „… sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka…“ (Filipským 2:7).
Abys mohl takhle jednat, musíš se zaměřit na potřeby druhých, místo aby sis hlídal vlastní „práva“. Prezident Calvin Coolidge jednou řekl: „Žádný podnik nemůže existovat sám pro sebe. Každý musí sloužit nějaké větší potřebě, vykonávat nějakou velkou službu ne pro sebe, ale pro druhé. Pokud to tak není, začne upadat, přestane být ziskový a přestane existovat.“ To, co platí pro jakoukoliv výrobní nebo obchodní firmu, platí i pro tebe. A nejdůležitější je toto – pokaždé, když se obětuješ kvůli tomu, abys někomu sloužil, zasíváš semeno požehnání, z něhož s jistotou budeš sklízet.