„Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného.“ 2. Mojžíšova 4:13, B21

Bůh povolal Mojžíše, aby šel do faraónova paláce a řekl: „Propusť můj lid…“ (2. Mojžíšova 9:1). Mojžíš Bohu odpověděl: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného“ (2. Mojžíšova 4:13, B21).
Prožíváš něco podobného? Pak si přečti, co Bůh Mojžíšovi řekl: „Nyní jdi, já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“ (2. Mojžíšova 4:12). Když tě Bůh povolá, vyzbrojí tě; nemusí to ovšem nutně udělat předem. Někdy bude tvůj výcvik probíhat během toho, kdy budeš dělat, co ti Bůh řekl; a to může být těžké.
Možná jsi kdysi Bohu říkal: „Bojím se mluvit před lidmi; co to má znamenat, že chceš, abych vedl toto setkání?“ Nebo: „Proč chceš, abych se ucházel o tohle zaměstnání, když k tomu nemám kvalifikaci?“ Nemůžeš se ale na věci dívat jen z vlastní perspektivy. Jedinou kvalifikací, kterou potřebuješ k vykonání jakékoliv práce, již po tobě Bůh chce, jsou jeho síla a jeho schopnosti. Všechno ostatní je „výcvik za provozu“. Prostě musíš důvěřovat Bohu a dělat, co ti říká. To neznamená, že se nikdy nebudeš bát. Budeš! Ale právě tehdy musíš projevit svou víru, abys mohl přerůst své představy, a začít dělat, co je třeba udělat, na základě toho, co v dané chvíli umíš. Může to být pokořující. Zjistíš, že jsi na Bohu závislý více než kdy jindy. Pravděpodobně se budeš muset lidí okolo sebe ptát na spoustu věcí, a někdy i více než jednou. Ale neboj se zeptat, dělat chyby, žádat o pomoc nebo dělat něco jinak, než to dělal tvůj předchůdce. Jestliže tě povolal Bůh, pak jsi pro tu práci tou pravou osobou. To nikdy neztrácej ze zřetele!