„Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“  Izajáš 65:24

Manžel Wildy Lahmannové se v časných ranních hodinách probudil, lapal po dechu a držel se za hrudník. Nebyl čas čekat na sanitku. Manželka ho dostala do auta a on se zhroutil zevnitř na dveře. Vyprávěla: „Dvacet čtyři kilometrů do nemocnice … To nezvládneme. Prosím, pošli pomoc, Pane! Po kilometru cesty jsem něco uviděla. Klamou mě oči? Stála tam sanitka a vedle ní záchranář. Že by na nás čekala? Kdo to mohl vědět, aby ji zavolal? Dupla jsem na brzdy a vyběhla jsem s křikem o pomoc. Záchranáři okamžitě nasadili přístroje a rychle odvezli Randyho do nemocnice. Další tři dny byly kritické. Neodcházela jsem od jeho postele a modlila jsem se, aby přežil. Když se probral, zeptal se: ‚Co se stalo?‘ ‚Měl jsi silný infarkt. Ještě minutu nebo dvě a nikdo neví, co by se bývalo stalo.‘ ‚Ty jsi volala záchranáře?‘ zeptal se Randy. ‚Ne,‘ odpověděla jsem. ‚Přijeli kvůli údajné nehodě na křižovatce. Dokonce volali na dispečink, aby se ujistili, že jsou na správném místě. O pár minut později jsme přijeli my.‘ Čtyřiadvacet kilometrů po prázdných silnicích uprostřed noci! Kdyby tam ti záchranáři nebyli, Randyho infarkt by byl osudným. Myslím, že byli na správném místě.“
Často se během zrovna vypuknuvší krize stává, že není čas volat pastorovi nebo modlitebnímu partnerovi. V takové chvíli je dobré vědět, že Bůh řekl: „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším“ (Izajáš 65:24). On pracuje dvacet čtyři hodin denně sedm dnů v týdnu a „vykupuje ze zkázy tvůj život“ (viz Žalm 103:4) dlouho předtím, než zjistíš, že jsi v problémech!