„Vstaň a jdi do Sarepty … a usaď se tam.“ 1. Královská 17:9
Pramen, z něhož Elijáš pil, vyschnul, a havrani, kteří mu každý den nosili jídlo, přestali přilétat. Když se něco takového stane, Bůh se snaží získat tvou pozornost! Připravuje tě na to, aby ses posunul jinam. Potom Bůh poslal Elijáše do města Sarepty k velmi chudé vdově a ujistil ho, že ta mu dá najíst. Pro vůdce, který byl zvyklý sloužit druhým, to muselo být obtížné. Elijáš zastihl vdovu uprostřed hladomoru, když vařila poslední jídlo pro sebe a svého syna. Nicméně ji vyzval, aby poslechla Boha a slíbil jí: „Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť “ (1. Královská 17:14).
Co dalo Eliášovi víru, aby mohl něco takového říct? To, že zakusil Boží věrnost ve svém vlastním životě! Ve víře můžeš mluvit jen tehdy, když ve víře chodíš. Sdružování se s lidmi víry je nakažlivé; buduje víru. Právě to se stalo oné vdově. Ona a její syn asi neměli každý večer jídlo o pěti chodech, Bůh ale zajistil, aby během hladomoru měli všechno, co potřebovali. Takže jestli právě teď nemáš všechno, co potřebuješ, poslouchej Boha s tím, co ti dal, a důvěřuj, že ti ve správný čas pošle více. Také si všimni, že testovaná byla jak víra vdovy, tak i proroka. Takže ať už jsi ve víře začátečník, nebo jsi zkušený věřící, budeš neustále čelit zkouškám víry.
Vede tě dnes Bůh do tvé osobní Sarepty? Nediskutuj s ním! Jdi hned, protože na tvé poslušnosti závisí jeho požehnání.